6.5.2012

Zbiroh a Valdek 14.4.

Dneska tu pro vás mám pár fotek s výletu na Zbiroh a Valdek.

1.4.2012

Bruslení

Se sněhem to u nás bylo letošní zimu dost marný a tak jsme uvítali, když aspoň začalo mrznout. Nebruslili jsme jen na naší řece, ale vyrazili jsme i na perfektní svezeníčko na Orlickou přehradu. Led parádní, jen drobný sněhový poprašek. Zkusili jsme vytáhnout i kantika, ale foukalo málo a hlavně poryvově.

Fotky ze Zvíkova zde a z Vlčavy zde.

29.3.2012

Kite

Nastal čas rozšířit si obzory adrenalinových sportů. Ježura nadělil a tak ho bylo třeba vyzkoušet dokaď byl sníh a tolik nebolelo nějaké to smýkání.

Fotky z prvního pouštění tady a pár obrázků z hledání větru v brdech zde.

25.3.2012

Aprica 2011

Jak už se poslední roky stalo zvykem, i koncem minulého roku jsme vyrazily do italského střediska Aprica. Bohužel nám poprvé nepřály sněhové podmínky, ale i tak jsme si to báječně užili. Hned po příjezdu jsme zjistili, že tu právě probíhá Mistrovství Itálie v lezení na obtížnost. A ve finále bylo opravdu na co koukat.
První čtyři dni nás vozili asi 40 km na ledovec, kde podmínky také nebyli nějak zázračné a tak jsme si lyžování proložili lezením po okolních skalkách. Na poslední tři dni pustili i jednu sjezdovku u nás.

Pár foteček hlavně z Mistrovství Itálie je zde.

21.11.2011

Singltrek pod Smrkem - Hejnice - Rokytnice

Buky Cup nás tak pozitivně naladil, že jsme využili hned další víkend a vyrazili jsme si parádně zajezdit. Dali jsme do kupy sedm lidí, ale protože naše cíle byli trošku odlišné, vezli jsme sebou devět kol. V sobotu jsme se nejdřív rozdělili. Jedna skupina jela jezdit na Singltrek pod Smrkem a druhá jezdila v Bike parku v Hejnicích, kde jsme se večer všichni sešli a dali společný pojezd. Večer párty v kempu a v neděli dva z nás zůstali na normálních kolech v Jizerkách a my ostatní jeli na sjezďáky do Rokytnice v Krkonoších. Stejně jako na závody tak i na tento podzimní víkend vyšlo nádherné slunečné počasí a my si to do sytosti užili.

Fotky jsou tady.

19.11.2011

Monte Rosa

Na začátku září jsme vyrazili do švýcarských Alp. Cíl Monte Rosa. Původně nás mělo jet víc, ale nakonec z Zermattu stoupáme ve čtyřech. Během cesty se občasný déšť mění v dost vydatnou přepršku. Proto noc trávíme neplánovaně na chatě. Naštěstí další dny je počasí přepychové a my se můžeme kochat krásnými výhledy.

Fotky omrkněte zde .

16.11.2011

Přípravy na BuKy Cup 2011

Teď tu mám pár vzpomínkových foteček z příprav na BuKy CuP 2011

15.11.2011

Čerťáky 2011

I letos jsme vyrazili na nejlepšejší vodáckou akci roku. Protože jsme byli jen čtyři, vzali jsme i kánoi a nakonec jezdili jen na ní. Na raft nedošlo. Vyblbli jsme se do sytosti a už se nemůžeme dočkat další divoké vody

Fotky najdete zde.

11.11.2011

Fotky loňského října

Procházím si zachráněná data z disku, který mi loni oddělal Buky a našel jsem tu nějaké fotky, které jste ještě neviděli. Tak nyní máte možnost.

3. října jsme byli na cyklovyjížďce v Blatné - foto
10.října vyšlo počasí na cyklovýpravu na Singletrek Pod Smrkem - foto
30. října jsem se vypravil do ZOO Praha - foto
31. října byla první drakiáda - foto

10.11.2011

KEŇA 2011 - Díl V./V. - Západní Tsavo

Když se blížíme k nejbližší bráně do parku. Vítá nás u silnice stojící lev a my už se nemůžeme dočkat. Bohužel máme problém se domluvit, když už to vypadá nadějně, zjišťujeme, že nejde platit v hotovosti a ani jedna karta nám zde nefunguje. Musíme jet k další padesát kilometrů vzdálené bráně.

Tam už konečně vjíždíme hledat nějaká ta zvířata. Nebude to jednoduché, protože terén je tu hodně neprostupný a nepřehledný. Ale nacházíme tu slony, různé druhy ptáků, žirafy, maličké antilopy dikdik Kirkovi a velmi plachého kudu menšího. Zastavujeme se v Kilaguni Lodge. Dáváme si džus na terasovité restauraci za cenu našeho běžného ubytovaní s polopenzí. Můžeme při tom pozorovat velké napajedlo, u kterého se to hemží zebrami, impalami, prasaty bradavičnatými, ukázal se i jeden pštros a v dálce se prochází několik žiraf. Po terase pobíhají agamy, hlavně jejich samci ve svatebním šatu jsou překrásní.



Další zastávkou je kráter Chadimu, z kterého je krásný rozhled do okolí a pak Mzimské prameny s dvěmi přírodními nádržemi kde pozorujeme krokodýly a hrochy. Cestou k bráně potkáváme ještě slony, zebry, prasata a žirafy.

Je pozdě a tak se stavujeme v našem oblíbeném hotelu ve Voi a až druhý den se vracíme pro zbytek výpravy na pláž Tiwi. Poslední koupání a cestou zpět se ještě stavujeme v Mombase, která nás hodně zklamala, špínou a věčně otravujícími domorodci.

Fotky k tomuto dílu zde.

9.11.2011

KEŇA 2011 - Díl IV./V. - Pobřeží

Zase jedeme za tmy silnice je sice asfaltová, ale samá díra jako u nás po zimě. Přespáváme v městečku Kikui. Necháváme si tu umýt auto. Při výjezdu z města jsme velmi překvapeni. Asfalt končí a pokračuje pouze prašná cesta. Jedinou zajímavostí dál jsou jen obrovské baobaby. Kilometry přibývají jen pomalu, navíc jak jsme různě páčili s autem při výjezdu na Mt. Keňu, zkřížilo a netěsní nám dveře do kufru. Takže ho máme plné prachu.

Za tmy končíme ve větším městě Voi, z kterého už to není daleko do přístavu Mombasa. Jede se už po kloudné asfaltce ale za hustého provozu. O tom jaký jsou místní řidiči kamionů šílenci, by bylo na samostatné vyprávění. Nemluvě o řidičích autobusů. Mombasou jen projíždíme, necháváme se převézt přívozem a po pobřeží pokračujeme na jih skoro až k hranici s Tanzánií. Našim cílem je ostrov Wasini a přilehlý Mořský národní park Kisite-Mpunguti.

Po příjezdu do Shimoni si vcelku rychle domlouváme ubytování na dva dni a převoz na ostrov. Hotel je příjemný, i když svou dobu rozkvětu má dávno za sebou. Snídaně a večeře jsou bezchybné, květy ozdobená jídelní tabule, ryby a jeden večer chobotnice na dva způsoby, to je změna v jídelníčku, kterou opravdu vítáme. Po zdech pobíhají gekoni a loví noční hmyz.



Druhý den našeho pobytu vyjíždíme na potápění a šnorchlování. Jak se dostáváme na širý oceán, a přestává nás chránit ostrov, začíná se do lodi opírat vítr a velké vlny. Loď vypadá, že to nemůže vydržet. Kíša trpí. Dvě hodiny zvracení na místo potápění a šnorchlování a pak další dvě hoďky zpátky. Vysazujeme jí a zbytek dne šnorchlujeme bez ní. Voda je dost zkarbovaná, ale korálové útesy se hemží spoustou různých rybiček a je opravdu na co koukat.

Poslední dni našeho pobytu jsme se rozhodli strávit v kempu na pláži Tiwi. Pobřeží je tvořeno širokým pásem korálů, v který se při odlivu tvoří klidná jezírka s bohatým mořským životem. Šnorchlujeme, relaxujeme a blbneme při přílivu ve vlnách.

Jdeme se kouknout i na sousední pláž Diani. K tomu je zapotřebí přebrodit řeku Mwachema. Když jdeme zpět je příliv a máme co dělat abychom se bez úhony i s věcmi dostali přes ústí řeky. Chvíli si pak ještě v těchto proudech blbneme. Buky se ještě cestou pouští do boje s příbojem v jednom malém tunelu v útesu zabíhajícím do moře.

Podařilo se mi přemluvit některé členy naší výpravy k návštěvě ještě jednoho safari. Vyrážíme na cestu ještě v noci, abychom měli celý den na Národní park západní Tsavo.

Fotky k tomuto dílu zde.

8.11.2011

KEŇA 2011 - Díl III./V. - Mount Keňa

Cestou se zastavujeme v přátelském městečku Nyahururu. Dokonce se tu večer odvažujeme do baru na pár drinků. Buky si tu hned nachází nového černošského kamaráda. Ráno se jdeme trochu rozhýbat k Thomsonovu vodopádu, kerý je 72 metrů vysoký. A pak už pokračujeme do městečka Chogoria, zde odbočujeme a čeká nás přes 25 km dlouhé stoupání rozbahněnou cestou k bráně Národního parku Mount Keňa.

Cesta je pouze pro auta s náhonem na všechna čtyři, což nemáme. Ale za pokus to stojí. Z kraje nám to docela jde, sice pomalu ale probojováváme se dál a dál do pralesa. Dokonce na se nám na chvíli ukazují velmi plašší kočkodani diadémový. Pak v jedné rozježděné louži zůstáváme viset. Naštěstí se nám podaří najít kloudnou kládu, což je v bambusovém pralese docela zázrak, a s její pomocí se dostáváme ven. Bereme jí sebou, protože se bude určitě ještě hodit. Bohužel nám asi při sedmém vyprošťování praská. Stojíme v obrovských bahenních kolejích, pod kola lámeme bambusy, ale nedaří se nám hnout ani jedním směrem. Po asi půl hodině marného snažení vyměňujeme řidiče. Místo Bukyho si za volant sedá Kíša, abychom měli větší sílu na tlačení. Po chvíli na nás volá, že je tady slon. Nevěřícně jdu k přednímu okýnku. Přeci jenom slon se dá těžko přehlídnout. No fakt že jo, asi 7 metrů od auta v bambusech nervózně mává ušima. Mam za úkol ho hlídat, kdyby nám tak chtěl trochu pomoct. Ve třech tlačících chlapech se nám daří auto rozhýbat a dostat za zatím nejhorší nástrahu této cesty. Slon mizí v neprostupném bambusoví stejně neslyšně, jako se objevil.

Před dalším špatným místem zastavujeme. Začíná se stmívat a po půl dni boje ani nevíme jak daleko to ještě je. Přespíme v autě a ráno budeme pokračovat dál. Snídani si vaříme hned vedle auta. Řidič projíždějícího jepu zastavuje a diví se, kde jsme se tam vzali. A jestli naše auto opravdu nemá náhon na všechna čtyři. To opravdu nemá a tak nás čeká další vyprošťování. Bohužel cesta se brzo stává ještě strmější. Pár pokusů nás utvrzuje, že je to konečná. Necháváme ho stát na místě, kde se mu lze vyhnout a začíná balení do hor. Jen doufáme, že nezaprší nebo se nezalíbí domorodcům na náhradní díly a my se s ním po návratu shledáme.



K bráně to byl už opravdu kousek. Bivakujeme u ní a brzy ráno stáváme. Je ještě šero, a když dobalujeme, přichází se na nás kouknout další slon. Vyrážíme. Velmi brzy mizí poslední stromy a my stoupáme vysokohorskými vřesovišti skoro celý den k horským jezírkům "Hall Tarns" (4190m.n.m.). Sluníčko ještě občas zasvítí a tak rozkládáme stany a spacáky, aby trochu oschly. Jdeme se trochu opláchnout do ledové vody. Nečekaný závan větru sebere něčí igelitový pytlík. Snažim se ho dohnat a v momentu kdy ho na okraji jezírka konečně držím v ruce, kolem mě profrčí hruštičův stan a přistává uprostřed zarostlé hladiny. Martin se Sylvou vypadají dost rezignovaně. Proto se Buky se slovy "no co, tak já pro něj dojdu", začíná svlékat a pro stan se dobrodí.

Druhý den nás čeká výstup k Austrian Hut (4790 m.n.m.). Cestou potkáváme i první skupinky turistů. K našemu velkému překvapení jsme zde jediní, kdo sebou nemá průvodce, nosiče ani kuchaře. V táboře u chaty stavíme stany, přidávají se k nám i černošští nosiči, jejichž skupiny klientů dorazí až o dost později a v daleko horším stavu než my. To už je pro ně i uvařeno. Dáváme ještě malou procházku po okolí. Jsme asi 12 km od rovníku a po okolních stráních se válí sníh a led.

Vrcholový den začíná velmi brzo. Budík jsme si ani nenařizovali. Vstáváme podle ostatních. Chceme je následovat na vrchol. Přece jenom mají průvodce, který zná cestu kamennou sutí. Když jejich hlasy utichají, vylézáme ze stanů a kupodivu zjišťujeme, že ve tmě nikde nevidíme světla čelovek této početné skupiny. Usuzujeme, že nemířili nahoru, ale již zahájili sestup do některého z přilehlých údolí. Takže vyrážíme hledat cestu sami. Trochu jsem si to obhlídl včera, tak máme aspoň výchozí směr. Skupina, kterou jsme chtěli následovat, měla totiž v chatě připravenou snídani a tak nás následují o dost později oni. Nebloudíme a na vrchol Lenana (4985 m.n.m.) dorážíme jako první. Fouká vlezlý a studený vítr a my se začínajícím svítáním sestupujeme zpět do tábora. Kde ještě chvíli odpočíváme, snídáme a balíme.

Na další sestup máme překrásné slunečné počasí. U jezírek vaříme oběd a noc trávíme u potoka s krásným vodopádem Nitii. Auto nacházíme, tak jak jsme ho zanechali. Pršet má začít až v noci takže můžem vyrázit na další cestu.

Fotky k tomuto dílu zde.

starší příspěvky naleznete v archivu